Ochrana dřeva

Rozvoj biotických škůdců lze podstatně omezit řádnou údržbou a konstrukční ochranou, jejíž podstatou je zamezeni dlouhodobé vysoké vlhkosti dřevěných konstrukcí, to znamená, aby bylo dřevo uloženo v takové expozicí, ve které je působení biotických činitelů omezené nebo vyloučené. Ve stavbách se prakticky vždy jedná o zajištění takových podmínek, aby byla vlhkost dřeva nižší než kritická, pouze ve speciálních případech základových a vodních konstrukcí je podmínkou zachováni vlhkosti dřeva nad maximální kritickou vlhkostí. V praxi to znamená omezit nebo zcela vyloučit zdroje vlhkosti, kterými mohou být užitková voda, dešťová voda, vlhkost v základech stavby, vlhkost v novostavbě, kondenzovaná voda apod. Důležitá je již vlhkost zabudovaného materiálu. Pro každý druh materiálu používaného pro stavební účely - tedy i pro dřevo a aglomerované materiály na bázi dřeva je předepsaná jeho výrobní vlhkost. V průběhu transportu a uskladnění je třeba dbát na to, aby nedošlo ke zvýšení jeho vlhkosti. Zvýšení vlhkosti dřeva na volném prostranství může být způsobeno zemni vlhkostí a vysokou vlhkostí vzduchu. Proto je třeba řezivo před zabudováním prokládat a přikrývat foliemi. Před zabudováním by měla být elektrickým vlhkoměrem změřena vlhkost dřeva a v případě vysokých hodnot je třeba zajistit vhodným způsobem vysušení dřevěných prvků. Při umělém sušení je nutné zvolit správný sušící režim. Příliš rychlé sušení dřeva by mělo za následek deformaci dřevěných prvků, vznik hlubokých výsušných trhlin apod. Dále je nutné zabránit dodatečnému zvlhnutí zabudovaných dřevěných konstrukcí. Zvlhnutí dešťovou vodou se zabrání vhodným konstrukčním řešením, např. dostatečným přesahem střechy, žlaby na dešťovou vodu apod. U dřevěných konstrukcí vystavených přímému dešti je nutné zabránit zatékání, udržování vody a umožnit její odtok. Velmi důležité je též pravidelně kontrolovat a udržovat ve funkčním stavu okapy a svodnice, střešní krytinu a omítky a zabránit tak zatékání do objektu, případně nežádoucímu vlhnutí dřeva, které je v přímém kontaktu se zdivem. Vlhké a mokré prostory musí mít stálou možnost větrání za účelem snížení vysoké relativní vlhkosti vzduchu. Vysoká vlhkost je rizikový faktor zejména pro podlahy v nepodsklepených místnostech, kde se doporučuje kromě větrání násyp pod podlahou neprodyšně uzavřít např. polyetylénovou fólií. Dalším nebezpečím je vlhnutí dřevěných konstrukcí při styku s jinými stavebními materiály, zejména se zdivem. Zabránit mu lze opět izolací foliemi. Vhodné je oddělit dřevo od stavebního materiálu (zdiva) vzduchovou mezerou. Např. při zabudováni stropních nosných trámů by měl mít vzduch k trámům přístup mezerou širokou alespoň 1-2 cm, a to seshora i z obou bočních stran. Ze spodní strany by měly být zhlaví nosných trámů podloženy podložkou z impregnovaného dřeva nebo izolovány od zdiva fólií. Vlhnutí dřevěných konstrukcí způsobuje též kondenzovaná voda. Ke kondenzaci vody dochází na povrchu stavebních konstrukcí při nedostatečné tepelné izolací, klesne-li povrchová teplota konstrukce pod teplotu rosného bodu okolního vzduchu. Uvnitř stavebních konstrukcí dochází ke kondenzaci vody, jestliže přes jednotlivé vrstvy konstrukce není dostatečná difuze par. Ke kondenzaci par dochází často u střešních konstrukcí nad průmyslovými halami apod., které jsou vytápěny a konstrukce samotné nejsou dostatečně izolovány. Jako opatření se doporučuje použití parozábraných fólií, vhodný systém průduchů apod. Ke srážení vody dochází též na tepelných můstcích . např. ocelových nosnících, kovových upevňovadlech. Voda může kondenzovat i na jiných studených plochách, se kterými přichází do styku teplý vzduch (např. studené vodovodní potrubí apod.). V takovém případě je třeba zabránit srážení vody vhodnou tepelnou izolaci. Dokonalá izolace dřevěných konstrukcí od zdrojů vlhkosti je velmi důležitá. Jedná se o zásadní opatření proti napadení biotickými škůdci. Vlhkost dřeva zabudovaného ve stavbách by neměla ani krátkodobě převýšit kritickou hodnotu 20%. kterou stanovuje též ČSN EN 335-1 Třídy ohrožení dřeva a ČSN 49 0600-1 Ochrana dřeva - Základní ustanovení - část 1: Chemická ochrana.

Sanace dřevěných konstrukcí ve stavbách

Sanace při napadení dřevokaznými houbami

Stav dřeva napadeného dřevokaznými houbami nazýváme hnilobou. Hnilobu v dřevěné konstrukci je možné v zásadě likvidovat následujícími způsoby, případně jejích kombinací:

  1. odstraněním výživného substrátu (dřeva)
  2. použitím chemických látek toxických pro houby
  3. umrtvení houby vysokou teplotou
  4. působením ionizačního záření
  5. působením mikrovlnného záření

K sanaci dřevěných konstrukcí ve stavbách napadených hnilobou se nejčastěji využívají první dvě možnosti - tj. odstranění napadeného dřeva a chemická ochrana fungicidními prostředky. Oběma způsobům, které ve většině případů provádíme společně, musí předcházet likvidace příčiny napadení hnilobou - odstranění zdroje vlhkosti a vysušení příslušného prostoru.

Sanace při napadení dřevokazným hmyzem

Platí obdobná pravidla jako při napadení dřevokaznými houbami (hnilobou). Pokud je dřevo poškozeno pouze dřevokazným hmyzem a napadení není aktivní, je sanace technicky jednodušší než v případě napadení dřevokaznými houbami. Hloubkově rozrušené dřevo je rovněž nutné vyměnit, postačí však vyměnit pouze přímo postižené prvky, není nutné provádět výměny až za okraj viditelného napadení jako tomu je u dřevokazných hub. V případě povrchového poškození dřevokazným hmyzem se většinou používá pouze osekání (otesání) povrchové rozrušené vrstvy až na pevné dřevo za předpokladu, že příslušný prvek je po tomto zásahu funkční a staticky vyhovující. Pokud jsou přítomny pouze výletové otvory dospělých brouků a jinak je dřevo pevné, není nutné ani osekání a postačí chemická ochrana příslušné konstrukce. Při poškození pouze dřevokazným hmyzem odpadá též sanace zdiva, odstranění násipu ze stropních konstrukcí apod. Důležité je však zjistit' zda je napadení aktivní (hmyz je přítomen ve dřevě a pokračuje v jeho destrukci, nebo není (hmyz již dřevo opustil, stav konstrukce se momentálně nezhoršuje). Důkazem aktivního napadení je samozřejmě přímé nalezení larev, případně dospělých brouků v době jejich výletu, dále přítomnost pilinek pod napadeným dřevem, charakteristické zvuky ve dřevě, čerstvý požerek larev ve dřevě. Požerek larev je v případě aktivního napadení světle žlutý a sypký. V opačném případě uvedené příznaky chybějí, požerek larev je okrově zbarvený nebo až zahnědlý a více či méně celistvý až slepený. V případě aktivního napadení je sanace obtížnější než při neaktivním napadení. Konstrukční zásahy nejsou nutné za předpokladu, že napadené prvky jsou ještě staticky vyhovující. V tomto případě se po odstranění (osekání, otesání) rozrušené povrchové vrstvy použije k ochraně dřeva vhodný přípravek s likvidační účinností proti dřevokaznému hmyzu. Přípravky se aplikují povrchově, při intenzivnějším napadení lze použít i technologii injektáže. Pokud se týče rozsahu a postupu při provádění preventivního ošetření dřevěných konstrukcí ponechaných ve stavbě při výskytu napadení dřevokazným hmyzem, platí prakticky stejné zásady jako při sanaci konstrukcí napadených dřevokaznými houbami.

Zásady chemické ochrany dřeva proti biotickým škůdcům

Všeobecně-základní pojmy

Znehodnocení dřeva způsobují biotičtí a abiotičtí činitelé. K biotickým škůdcům dřeva patří v našich klimatických podmínkách bakterie, dřevokazné houby' dřevokazný hmyz a dřevozbarvující houby (houby způsobující modrání a plísně); k biotickým činitelům patří povětrnostní vlivy (déšť,mráz,vítr,sníh,slunce), oheň a agresivní chemikálie. Chemická ochrana dřeva se navrhuje až po vyčerpání všech možností konstrukčních opatření. Dřevo  a nebo výrobky ze dřeva se chrání před (např. po těžbě, během dopravy, skladování) a nebo po zpracovaní. Dřevo se může chránit preventivně a nebo dodatečně. Chemická ochrana dřeva se dělí podle trvání ochranného účinku na krátkodobou a dlouhodobou. Podle hloubky průniku ochranného prostředku do dřeva v radiálním a tangenciálním směru se rozlišuje impregnace:

  1. povrchová - průnik do 3mm od povrchu dřeva
  2. polohluboká - průnik od 3mm do 10mm od povrchu dřeva
  3. hluboká - průnik více než 10mm od povrchu dřeva

K ochraně dřeva chemickými ochrannými prostředky je možno použit těchto způsobů:

  1. impregnace postřikem a nátěrem
  2. impregnace máčením
  3. impregnace nanášením, ponořováním a poléváním
  4. impregnace teplo-studenou koupelí
  5. vakuotlaková impregnace
  6. vakuová impregnace
  7. impregnace tlakovědifusním způsobem

Způsob chemické ochrany dřeva se určuje podle:

  1. příslušné třídy ohrožení
  2. druhu dřeva
  3. sortimentu dřeva (surovina, polotovar, výrobek)
  4. požadované trvanlivosti chráněného dřeva v konkrétních podmínkách
  5. požadavků na ochranu zdraví lidí a životního prostředí

Podmínky ohrožení dřeva biotickými činiteli

Nebezpečí ohrožení dřeva houbami třídy Basidiomycetes nastává tehdy, když vlhkost dřeva (i pouze přechodně) překračuje 20%.  Nebezpečí ohrožení dřeva houbami způsobujícími měkkou hnilobu (třídy Ascomycetes)nastává tehdy, když:

  1. dřevo je v trvalém styku se zemi a nebo vodou
  2. dřevo je zabudováno ve venkovním prostředí a v jeho trhlinách a spárách se usazují nánosy špíny

Nebezpečí ohrožení dřeva houbami způsobujícími modrání nastává tehdy, když je vlhkost povrchu dřeva vyšší než 22% (např. jako důsledek vysoké relativní vlhkosti vzduchu nebo kondenzující vodní páry). Optimální teplota pro rozvoj hub je 22ºC až 25ºC. Nebezpečí ohrožení dřeva plísněmi nastává tehdy, když je vlhkost povrchu dřeva vyšší než 25% (např.jako důsledek vysoké relativní vlhkosti vzduchu nebo kondenzující vodní páry). Nebezpečí ohrožení dřeva hmyzem nastává při vlhkosti dřeva nad 10% a teplotě nad 10ºC. Poškození dřeva biotickými činiteli závisí na jeho expozici. Dřeviny s dostatečnou přirozenou trvanlivostí pro požadovanou třídu použití není nutné preventivně chemicky chránit. Informace o přirozené trvanlivosti dřevin jsou v ČSN EN 351-1,2.

Chemické ochranné prostředky

Vlastnosti ochranných prostředků

Chemické ochranné prostředky se používají pouze tam, kde je nevyhnutelná ochrana dřeva, a kde reálně uskutečnitelné způsoby fyzikální nebo konstrukční ochrany jsou málo účinné nebo je nelze použit.

Chemické ochranné prostředky na dřevo musí splňovat tyto základní vlastnosti:

  1. ochranné vlastnosti, a to fungicidní, insekticidní a nebo jejich kombinace; v případě potřeby i vlastností zabezpečující odolnost proti povětrnostním vlivům
  2. schopnost rychle a rovnoměrně vnikat do dřeva při vakuotlakových impregnacích i při beztlakových metodách napouštění za atmosférického tlaku
  3. nesmí zhoršovat mechanické a fyzikální vlastnosti dřeva
  4. vyhovovat toxickým a ekologickým požadavkům, především:
    • přijatelnou toxicitou pro savce
    • relativní neškodností chráněného dřeva pro člověka i životní prostředí
    • jimi chráněné dřevo nesmí ohrožovat životní prostředí po celou dobu služby
    • možnosti bezpečně likvidace chráněného dřeva po době jeho služby
  5. vykazovat potřebný rozsah použitelnosti:
    • v širokém pásmu teplot
    • v různých typech technologických zařízení

Chemické ochranné prostředky se definují formou typového označení, ve kterém je vyjádřena základní charakteristika o ochranném prostředku.

Typové označení je skupina symbolů zahrnujících:

  • spektrum účinnosti prostředku
  • použitelnost a vhodnost pro jednotlivé třídy použití
  • způsoby aplikace

Na ochranu dřeva se mohou použít pouze chemické prostředky schválené z hlediska hygienického a ekologického a mají typové označení.

Symboly používané v typovém označení prostředku charakterizující jeho jednotlivé ochranné vlastnosti, které jsou stanovené zkouškami podle příslušných norem značí:

  • Ip - reventivní účinnost proti hmyzu
  • FB - účinnost proti houbám třídy Basidiomycetes
  • Fa - účinnost proti houbám třídy Ascomycetes(způsobující měkkou hnilobu)
  • B - účinnost roti houbám způsobujícím modraní
  • P - účinnost proti plísním
  • D - ošetřené dřevo může být vystavené vlivu povětrnosti( bylo ověřeno polní zkouškou)
  • E - ošetřené dřevo může být zabudované vextréních podmínkách v kontaktu se zemí nebo sladkou vodou (bylo ověřeno polní zkouškou)

Příklad:

  • Lignofix E-Profi - FB, Ip, 1, 2, 3, SP
  • Korasit CK - FA, FB, IP, P, 1, 2, 3, 4, D, E, P

Prostředky vhodné k použití ve více než jedné třídě použití se klasifikují a označují číslem každé jednotlivé třídy, které vyhovují. Používáním chemických ochranných prostředků na dřevo vyžaduje důkladnou znalost problematiky ochrany dřeva.

Označování ochranných prostředků

Obal prostředku musí být označen nebo k němu musí být přiloženy v průvodní dokumentaci minimálně následující údaje:

  1. název prostředku
  2. typové označení prostředku
  3. způsob aplikace
  4. zda může být prostředek překryt nátěrem
  5. druh dřeva, na které se může prostředek aplikovat
  6. další doplňková biologická účinnost
  7. minimální účinném množství podle třídy ohrožení, způsobu aplikace a druhu dřeva v g/m² nebo kg/m³
  8. výrobcem doporučené aplikační způsoby a  množství nebo příjem ochranného prostředku
  9. českou značku shody
  10. bezpečnostní opatření a varovná poučení pro práci s prostředkem.

Zkoušení ochranných prostředků

Zjišťování účinnosti ochranných prostředků proti dřevokaznému hmyzu, dřevozbarvujícím houbám, dřevokazným houbám třídy Basidiomycetes a houbám způsobujícím měkkou hnilobu se provádí podle příslušných norem.